Náš výjezd na EPJ do chorvatského Záhřebu začíná balením oblečení a přípravou vybavení na závod. Jestli čekáte kraťasy, tílko, sluneční brýle a opalovací krém, tak jste na omylu. Předpověď počasí hlásí 10 °C a vytrvalý déšť po celou dobu pobytu, proto si s sebou beru rukavice, zimní bundu a pláštěnku. Neopren už je samozřejmostí.

Na poslední závod této sezóny se vydávám s Jirkou (řidič, kuchař, trenér a nosič batohů v jednom), Kubčou a Prochym. Cesta utíká velmi rychle a my ještě stíháme protáhnout nohy po cestě. Matěj zajistil luxusní ubytování necelý kilometr od startu, takže trasa je jasná.

Na závod jsme se vydali tři dny předem, takže máme čas na návštěvu místního plaveckého bazénu i na detailní projetí cyklistické části. Páteční den už každý věnujeme svým vlastním předzávodním rituálům. V mém případě se jedná o krátké rozplavání a 30 minutový klus s krátkými rovinkami. Večer ještě následuje rychlý brífink a jdeme spát.

Závod slibuje velmi rychlé tempo. Na celé trati není ani jeden výškový metr, takže očekáváme velmi rychlé cyklistické a běžecké časy.

Ráno vstáváme za lehkého deště. Dáváme si rychlou snídani v podobě ovesné kaše, nalepíme tetovačky a vydáváme se na kolech do centra závodu. Zde probíhá klasická kontrola kombinéz, běžeckých bot a dalšího vybavení. V dalším stánku si vyzvedávám čip s plaveckou čepičkou a jdu uložit věci do depa. V depu zjistím, že nemám v batohu plavecké brýle, a rychle hledám Jirku, aby mi pro ně zaběhl do auta. Mezitím se jdu rozklusat, dám si abecedu a tři rychlé rovinky. Protože je velká zima, vynechávám rozplavání a vsázím na suchý start. Posílám do sebe jeden gel a soukám se do neoprenu.

Na start nastupuji se startovním číslem 39, takže všechna výhodná startovní místa jsou už zabrána. Volím proto nejkratší možnou vzdálenost a stoupám si do středu startovního pole. Ostatní čeští závodníci si vybírají místa hned vedle mě. Na pokyn „on your marks“ a zvuku trubky je odstartováno. Ukazuje se, že výběr startovního místa byl velmi nevýhodný a celé startovní pole se na nás tlačí z obou stran. Prvních 300 m na první bójku je extrémní tlačenice. Ani po poslední bójce se situace nelepší a pořád se s někým peru. Další mlácení nastává hned při výlezu z vody, kde se všichni závodníci snaží vylézt na úzké molo. Rychle probíhám prvním depem, sundávám neopren, nasazuji helmu a beru kolo. V depu se zbytečně nezdržuju a chytám druhý balík. Společnými silami dojíždíme po osmi kilometrech první skupinku. Snažím se jezdit v přední části balíku, abych se vyhnul případným pádům, jejichž riziko je dnes kvůli dešti velmi vysoké. V posledním okruhu usiluji o rozhýbání zmrzlých prstů. Před druhým depem se dostávám na čelo a cyklistickou část, tak opouštím na velmi výhodné pozici. Ani v druhém depu nemám žádný problém a vybíhám na běžeckou část ze šestého místa. Běžím svůj nejrychlejší běh této sezóny, ale i tak lehce ztrácím. Po 5kilometrovém běhu dokončuji závod na 27. místě jako první Čech.

Tento výsledek hodnotím velmi pozitivně, protože jsem dokázal, že velkou část závodu mohu bojovat s vedoucími závodníky. Také jsem zjistil své nedostatky, na kterých musím do příští sezóny ještě zapracovat.

Děkuji Jirkovi a klukům z TAPu za krásné zakončení letošní sezóny.